Vlci proti mustangum

Na b?ehu Rosavy, kousek za Ko?íkovem, le?elo osm chlapc?. Byli to ?lenové Lojzovy tlupy.

Takovych klukovskych tlup bylo v Ko?íkově několik. Ale v?echny dohromady neznamenaly tolik, jako Lojzova.

Lojza i jeho kamarádi sr?eli v?dy vtipem a nápady. Kdo by je v?ak spat?il dnes, byl by udiven. Le?eli ml?ky a zádum?ivě hleděli do zlatych vln, v nich? se koupalo ?ervencové slunce.

?U? toho mám dost,? ?ekl pojednou Lojza, vytáhly hoch jiskrnych o?í.

Hněvivě pohodil bujnou k?ticí a prudce vytrhl trs trávy.

??eho?? pohlédlo na něho několik chlapc?.

?Toho, ?e u? kdekdo odjel na prázdniny, jen my tu sedíme jako zlo?inci ve vězení.?

?A je ti snad zle?? krotil ho rozvá?ny světlovlasy Milan. ?Nikdo tě nehlídá. M??e? se koupat, m??e? -?

??e nás tu nikdo nehlídá? A krávy - to je nic? Pohni se od nich!

Vlezou někam do jetele, a ve?er necho? ani dom?!?

?Mne by to pasení krav nemrzelo,? ozval se Jo?ka, nejmen?í chlapec z celé dru?iny. ?Ale kdy? si p?edstavím, ?e ostatní kluci jsou b?hvíkde a ?e se budou po prázdninách ve ?kole naparovat, tak mám taky zlost.?

?Pro? zrovna my jsme tu museli z?stat??

?Pro?? Proto?e nemáme nikde bohatou tetu.?

?Anebo stryce!?

?Já bych mohl jet na prázdniny k děde?kovi, ale on bydlí p?es dva domy od na?eho,? ?ekl kysele Mirek. Bylo vidět, ?e tentokrát se na děde?ka opravdu zlobí. Pro?pak se nevystěhoval z Ko?íkova někam daleko - no, t?eba k mo?i?

?Co se dá dělat, kluci!? smi?oval je s beznadějnou skute?ností Cyril. ?Jen kdy? máme co jíst!? Vytáhl z kapsy krajíc chleba namazany povidlím a zakousl se do něho.

?Copak Cyril!? smál se Milan. ?Ten by seděl spokojeně celé prázdniny t?eba na k?e ledové - jen kdy? bude mít nacpany ?aludek. Ale u? toho nechme a poj?me raději do vody.?

?Tak do vody, kluci, do vody!? pobízel Mirek. A aby chlapce popohnal, vyk?ikl: ?Kdo bude první na druhé straně??

Rázem zapomněli na své rozladění. Bleskem strhli ?aty a rozběhli se k ?ece jako divo?i. Voda vyst?íkla do vy?e. Tisíce kapek se zalesklo v oslnivém slunci. Opálené pa?e brázdily hladinu Rosavy jako vesla.

A ji? se soukal na protěj?í b?eh Mirek. Byl to pomen?í, horkokrevny hoch, ktery v?dycky chtěl byt ve v?em první. Za ním Fanek, Jo?ka a ti ostatní - kromě Cyrila, ktery se nedal ?ádnymi plaveckymi závody vyru?it z okusování krajíce. V?ak byl také kula?ou?ky jako soude?ek.

?Ale projeli jsme se!? odfukoval Va?ek.

?A? pojedeme zpět, m??eme zkusit, kdo pojede nejdéle pod vodou,? navrhoval Milan.

?A kde je Lojza?? vzpomněl si pojednou Karel. ?Páni, podívejte se, on nezávodil!?

V?ichni se ohlédli. Lojza tam le?el na b?i?e, hlavu v dlaních a byl tak zamy?len, ?e chlapci se skoro polekali.

?Lojzo! Co je ti, Lojzo?? zavolal Fanek.

Lojza zvedl hlavu, potom prudce vysko?il.

?U? to mám, kluci! U? to mám!? vyk?ikl jásavě.

?Co má??? letělo od lesa jako ozvěna.

?Poj?te! Uvidíte!?

Plác! plác! vrhali se ho?i zase do vody.

Mirek byl opět první na b?ehu.

?Tak co je, Lojzo?? p?ihnal se k němu jako divy. ?Po?kej, a? tu budou v?ichni!?

?Tak mluv!? dorá?eli.

?Kluci, mám nápad! Pojedeme na prázdniny,? ?ekl Lojza a vítězoslavně se rozhlédl po chlapcích.

?Pojedeme? Leda ?e by na traka?i na pastvu. Já ?e kdo ví co!? procedil Va?ek.

?Ml?, prosím tě!? ok?ikl ho Mirek. ?Jak to myslí?, Lojzo??

?P?jdeme tábo?it!?

?Páni! To by bylo něco!? zajisk?ilo se chlapc?m v o?ích.

?Ale jak bychom to udělali? A kam bychom ?li??

?Kdy? budeme chtít, v?echno p?jde. A tábo?it p?jdeme na Ostrov,? ?ekl

Lojza pevně.

?Na Ostrov!? opakovali chlapci radostně a p?ed o?ima se jim zjevil neveliky ostr?vek uprost?ed Rosavy, k němu? si udělali jedné ?ervnové neděle vylet.

?Ale jak bychom tam p?evezli své věci?? zeptal se Cyril.

?T?eba ... no ... mohli bychom si udělat pramici ... nebo ... no ... to by se u? nějak za?ídilo,? odpovídal Lojza.

?Lojzo, jdeme!? zajásal Mirek. ?Kluci, kdo p?jde??

V?echny ruce vyletěly do vy?e. Jen Va?ek se pohrdavě usmíval.

?Co se směje??? obo?il se na něho Mirek. ?Chce-li nám někdo něco zkazit, je to v?dycky jen Va?ek.?

?Co by kazit?? bránil se napadeny.

?Tak pro? se nehlásí??? dorá?eli na něho.

?On se ?ertí, ?e to napadlo Lojzovi, a ne jemu,? zlobil se Jo?ka.

To byla jejich stará bolest. V?ichni uznávali za svého v?dce Lojzu. V?dy? kdo byl ze v?ech nejodvá?něj?í? Kdo uměl nejlépe plavat? Kdo byl nejsilněj?í? Kdo byl nejstate?něj?í? Lojza, v?dycky jen Lojza. Co ?ekl Lojza, to platilo.

Jen Va?ek nechtěl uznat Lojz?v rozum a Lojzovu sílu. V?dycky se hádal, v?dycky odporoval, v?dycky věděl v?echno lépe. Chlapci se proto na něho ?asto mra?ili. Ale Va?ek si jejich p?átelství zase koupil. Donesl po ka?dé balí?ek ?okolády - jeho tatínek byl obchodníkem - podělil v?echny kluky a na několik dní byl pokoj.

A dnes za?íná zase! Chlapci hleděli zlobně na Va?ka a Mirek opakoval:

?V?dycky nám chce v?echno zkazit!?

?A co jsem vám u? pokazil? Co? No, ?ekni!? postavil se Va?ek vyzyvavě proti Mirkovi.

?'se ví, ?e nic! Ale jenom proto, ?e jsme si nic pokazit nedali! A to je tvé ?těstí.?

?Ale te? to zvrtáte i beze mne!?

?Pro???

?Proto?e ?ádny nevíte, jak se tábo?í!?

Několik chlapc? se dalo do smíchu. Ale byl to smích krátky a jaksi nesměly. Nebo? náhle jim napadlo, ?e ve Va?kovych slovech je mnoho pravdy.

V náhlé úzkosti pohlédli na Lojzu. Co on? Také nikdy nebyl v tábo?e!

Lojza byl klidny a dokonce se usmíval.

?To si nedělej zbyte?né starosti, Va?ku,? odpovídal zvolna na záke?nou poznámku. ?Myslí?, ?e jsem nadarmo chodil do obecní knihovny pomáhat panu u?iteli p?i p?j?ování knih? Je tam kniha ?Skautsky rádce?. P?jdu za panem u?itelem, a bude? vidět, ?e mi ji p?j?í.?

?A co s ní?? nedal se Va?ek.

?Co se dělá s knihami?? usmál se Lojza. ?Tam má?, ?lově?e, v?ecko: jak se staví stan, jak se dělá táborák, no v?ecko!?

?A? ?ije Lojza!? volali nad?ené chlapci.

Druhého dne, sotva vy?lo slunce, zahlaholila vesnice chlapeckym hvízdotem. To Lojza svolával pasáky. Za malou chvíli se otev?ela vrata chalup a hlída?i se svymi kravkami vy?li do slunného dne.

?Tak co, Lojzo?? shlukli se okolo svého v?dce.

?Kní?ku má??? pátral nedo?kavě Fanek.

?Mám.?

?Uka?!?

Lojza sáhl pod kabát a vytáhl tenkou kní?e?ku.

?Uka?! Podívám se!? sáhl po ní nedo?kavě Jo?ka.

?Po?kej, a? na pastvě!? schoval Lojza kní?ku do kapsy. ?Musíme si ji v?ichni d?kladně pro?íst.?

Kdy? p?i?li na pastvisko, usedli do trávy. Lojza vytáhl kní?ku a za?al ?íst.

Chlapci naslouchali se zatajenym dechem. Zapomněli na krávy, zapomněli na cely svět.

?Ach, to bude krása!? vydechl zbo?ně Fanek, kdy? Lojza do?etl, a u? se v duchu viděl na Ostrově.

Lojza vzal proutek, maloval do písku a vysvětloval:

?Tak tohle je Rosava. V ní je Ostrov. Tady jsou stromy, tady jsou ke?e. A zde si postavíme stany.?

?Kolik jich bude?? otázal se Mirek.

??ty?i! Myslím, ?e v ka?dém stanu budeme dva, ?e, Lojzo?? obrátil se

Jo?ka k Lojzovi.

?A ... dovedeme stany postavit?? strachoval se Cyril.

?No jej! Podívej se! To se postaví k?l,? Lojza zabodl do písku sv?j bi?, ?p?es něj se p?ehodí stanové dílce - takhle,? p?ehodil p?es bi? sv?j kabát, ?a dole se to p?ipíchne kolíky k zemi. Ale ono to nejde, ten kabát je trochu maly,? omlouval nedokonaly názor.

?No tohle! To je docela snadné!? divil se Karel kabátu napíchnutému na bi?i.

?Hm ... k?l se?eneme. Ale co ty stanové dílce?? zamyslil se Mirek.

?To je nejhor?í,? odpovídal vá?ně Lojza. ?Ale my si poradíme.?

?Jak?? zaznělo rázem z několika úst.

?Uděláme si je sami,? ?ekl Lojza odhodlaně.

Pohlédli na něho nechápavě. Zhotovit stanové dílce? A sami?

?To se ti lehko ?ekne. Ale z ?eho?? divil se Milan.

?Ze starych pytl? a trávnic!? vytrumfl Lojza.

?No, tohle se ti povedlo!? dali se do smíchu.

?Pro??? durdil se Lojza.

?V?dy? by to promoklo!?

?To se zas nebojte!? uklidňoval je. ?Pytle pod?ijeme nějakymi plachtami, nahoru dáme trávnice a m??e lít jako z konve - do stanu se voda nedostane!?

?My máme doma několik starych pytl?. Jsou u? trochu rozbité, na?i se bez nich obejdou,? hlásil se Jo?ka.

?Já bych mohl donést stary vlňák!? vyk?ikl Karel.

?My máme takovy veliky de?tník. Pod tím se docela dob?e schovají ?ty?i lidé,? nabízel Milan.

?De?tník - no, nevím,? tvá?il se ned?vě?ivě Karel.

?Jen jej dones, Milane. V?ak my u? s ním něco svedeme,? vybízel

Lojza.

?A já bych si nejraději udělal takovou slaměnou boudu, jakou míváme p?i hlídání trnek,? ?ekl Fanek, vysoky pobledly chlapec, v?dycky trochu zamy?leny. ?V té bychom zaru?eně nezmokli.?

?Ale jak by to vypadalo??

?Dob?e! To by byla aspoň novinka! Mo?ná, ?e by nás za?ali napodobovat i opravdoví skauti!? opájel se Fanek svym nápadem.

?No, ví?, Fanku, není to ?patné. Ale s tou slamou po?káme, a? kdybychom nesehnali nic jiného,? zavrhoval mírně jeho nápad Lojza.

?No, jak myslí?,? zabru?el Fanek.

?Tak to bychom měli pytle, trávnici, vlňák, de?tník - co je?tě?? Za chvíli bylo slíbeno tolik věcí, ?e Lojza ani nesta?il zapisovat.

Nakonec se p?ihlásil Cyril:

?Lojzo, mohlo by to byt i něco tě?kého??

?Jak to - tě?kého??

?No - ví? - my máme takovy stary ko?ich. Nikdo v něm u? nechodí.

Ale to by asi ne?lo, vid'??

?ó ano!? zvolal ?ivě Lojza. ?Právě to by bylo něco na stan! V?dy? ko?ich je zaru?eně nepromokavy! Ale kdyby neměl chlupy!?

?A to mi zas nevadí,? nafoukl se Cyril. ?A? mám stan chlupaty, jen kdy? bude nepromokavy.?

?To? to bychom měli to hlavní,? pronesl spokojeně Lojza. ?Hned odpoledne se dáme do ?ití.?

?A ... co to budeme se?ívat? M?j ko?ich je u? u?ity,? nechápal Cyril.

?Ty pytle a trávnice a to v?echno! P?ece nem??eme na k?l pověsit ka?dy pytel zvlá??!?

?Ta slaměná bouda by byla p?ece jen lep?í,? ozval se Fanek. ?Vchod bychom udělali maly, na noc tam zavěsíme p?ikryvku -?

?Jdi s tou slamou! To bychom byli jako hastro?i!? odmítal Mirek.

?A jak to bude s jídlem?? zeptal se Cyril.

?No, těch ?trnáct dní to vydr?íme o chlebě a vodě,? ?ekl po?ouchle málomluvny Karel.

Cyril se ulekl. ?A to musíme opravdu jíst jen suchy chléb??

?Podívejte se na Cyrila!? rozesmál se Mirek. ?Jak vypadá nad?eně!?

?Nic se nesmějte,? napomínal je Lojza. ?Právě jsem chtěl o tom mluvit. Budeme si va?it sami.?

?To bude něco!? zavyskl Cyril.

A proto?e byl velky jedlík, u? si p?edstavoval, jak sedí u kotla plného knedlík?. Na hlavě má ?irokánsky klobouk, jako mívají v románech cowboyové, kostkovanou ko?ili ... No, krásné to bude! Knedlíky se budou napichovat p?ímo skautskou dykou - vidli?ku p?ece ?ádny skaut nepot?ebuje! Cyril se olizoval a hned vykládal, jaká jídla se budou va?it. To se ví, vybíral ta, která měl sám nejraději.

?Po?kej!? krotil ho Lojza. ?To není jenom tak! Co kdo vlastně umíte?? zahleděl se pátravé na chlapce.

?Já umím va?it kávu, ale jen kdy? je ?erná hotová,? hlásil se hrdě

Jo?ka.

?Já také! Já také!? znělo ze v?ech úst.

?Kdo dovede něco jiného??

Chlapci hleděli jeden na druhého a ml?eli.

?Já bych si troufl i na ?aj, ale nesměli byste mi na?ezat, kdyby byl trochu ?erny,? p?ihlásil se po chvíli Mirek.

?A víc u? nikdo nic?? znepokojil se Lojza. ?Nem??eme p?ece stále jíst jen kávu a ?aj!?

?A co umí? ty?? ozval se Mirek.

?Já?? Lojza se zapy?il. ?No ... taky kávu a ?aj!? vyhrkl.

?Na?i dělávají ?ízky,? ozval se nesměle Karel.

?Hm, va?i! Na?i také! Ale dovede? to ty??

?To? cosi vím. Naklepe se to, osolí se to, potom se to omo?í ve vají?ku -?

?Kdepak! Nejd?íve se to obalí v mouce!? vytrumfl Jo?ka.

?Uděláme to tak,? rozhodoval se rázně Lojza. ?Ka?dému ur?ím nějaké jídlo a do tydne se to musí nau?it va?it! Anebo - po?kejte! Ka?dy si vyberte sám jídlo, které byste dovedli nejlépe nava?it.?

?Já si vezmu ty ?ízky,? hlásil se hned Karel. ?A já nudle s mákem!? zasmál se Jo?ka. ?A já bramborovou omá?ku!? vyk?ikl Fanek.

?Po?kejte, musím si to zapsat,? p?eru?il jejich nad?ení Lojza.

?A jak se v tom budeme st?ídat?? ho?el zvědavostí Milan.

?Budeme to dělat jako opravdoví skauti. Ka?dy den bude jeden z nás hlavním kucha?em,? sděloval Lojza. ?Jeden nebo dva jiní mu budou pomáhat.?

?Ale kde vezmeme v?echny pot?eby k va?ení?? staral se Cyril.

?Něco si vyprosíme z domu a něco budeme musit koupit. To víte, mléka si nem??eme vzít na několik dní.?

?Ale - kde vezmeme peníze?? strachoval se Karel.

?Dáme na to v?echno, co máme. Kolik kdo dá??

Ach, peně?ní hotovost u vesnickych chlapc?! Lojzovo ?elo se starostlivě zachmu?ilo, kdy? jejich majetek spo?ítal. Bylo toho - t?iadvacet korun!

?To? to je ?patné,? proná?el se z?ejmym roz?arováním.

?Na Va?ka jsme zapomněli,? p?ipomněl Cyril.

?Kde je?? Vzpomněli si na něho teprve te? a rozhlédli se po pastvině.

Va?ek seděl a? na opa?ném konci pastviska a hleděl zlobně na rokující chlapce. Kdy? ucítil jejich pohledy, zatvá?il se, jako by o ně neměl nejmen?ího zájmu, a hlu?ně zapráskal bi?em.

?Musíme ho zavolat. Ten má jistě peněz jak ?elez,? mínil Jo?ka a hned k?i?el: ?Haló! Va?ku! Poj? mezi nás!?

Va?ek se loudavě p?iblí?il.

?Co chcete?? zeptal se, jako by v?bec netou?il po jejich spole?nosti.

?Máme tu něco d?le?itého. Poj?!? zval ho Lojza.

?Tak mi tam bylo dob?e,? ?ekl Va?ek a rychle si sedl mezi chlapce. Ti na sebe vyznamně pohlédli, ale ml?eli.

?Tak u? jsme se dojednali, Va?ku, ?e na Ostrov p?jdeme. Stany si uděláme, ná?adí doneseme, nějaké jídlo také. Te? dáváme dohromady peníze. Máme t?iadvacet korun. Kolik m??e? dát ty?? zahleděl se Lojza na Va?ka.

?Já? Hm ... pět korun,? ?ekl Va?ek po krátkém rozmy?lení.

Na v?ech tvá?ích se objevilo zklamání. V?ichni věděli, ?e Va?ek má peněz dost.

?Tak to bychom měli osmadvacet korun. A já jsem po?ítal, ?e se?eneme aspoň sto,? prohodil Lojza zamy?leně.

?Co te??? otázal se Karel a rozhlédl se po ostatních. Nikdo mu v?ak neodpovídal. Ano, co te??

?Já budu nosit cely tyden mléko místo na?í Ma?ky,? ozval se Fanek.

?Zase bude o korunu víc.?

?A já slíbím na?emu Jendovi, ?e mu budu ?istit dva měsíce boty.

Peníze si vyberu dop?edu,? kul plány Milan.

?Já ?eknu stry?kovi, ?e mu zanesu prodat holuby. Mo?ná, ?e mi dá od cesty dvě koruny.?

P?ibylo je?tě několik korun. Lojza je v?echny poctivě zapsal. A kdy? to v?echno spo?ítal, bylo zase jen jedena?ty?icet korun.

?Je to málo. Moc málo!?

Chlapci ztichli. Jejich mozky hore?ně pracovaly. Ale a? dělali, co dělali, nic nevymyslili. Na vesnici se tak tě?ko vydělávají peníze!

?A p?jde to!? zajisk?ilo se náhle Lojzovi v o?ích. ?P?jde to!? opakoval vítězně a nap?ímil se jako generál.

?Jak? Povídej! Mluv!? ho?eli nedo?kavostí.

?Budeme sbírat odpadky! Vyděláme si!?

?Hurá! A? ?ije Lojza! Hurá!?

Odpadky!

Pravda, ve ?kole jim u? dávno ?íkali, aby je sbírali. Ale zájem o odpadky brzy ochabl a dnes se jich zase povaluje po domech habaděj! Dají se do sbírání! Ohromny chlapík, tenhle Lojza!

?A v ?em budeme va?it?? vzpomněl si za chvíli Milan.

?Musíme si vzít z domu nějaké hrnce. Nejlep?í by byl kotlík, ale kde jej vzít?? zamyslil se Lojza.

?My máme v prádelně takovy men?í kotel,? hlásil se Karel. ?Dá se snadno vytáhnout. Maminka by mi jej jistě p?j?ila na těch několik dní.?

?To? to bychom měli zhruba v?echno,? ?ekl Lojza. ?Ale te? p?ijde to hlavní.?

?Co?? tázali se zvědavě.

?Ka?dy tábor musí mít svého v?dce. Kdo z nás bude v?dcem??

?No p?ece ty!? vyhrkl Mirek.

?Jaké p?ece? V?dce se musí volit!? ozval se Va?ek.

?Nevím na?! V?ichni chceme Lojzu. No ne, kluci??

?To se ví!? odpověděli jako jedněmi ústy.

?Chcete jenom proto, ?e máte z Lojzy strach. Kdyby se volilo lístky -?

?Tak bychom zvolili tebe, ty chytráku,? p?eru?il ho zlobně Mirek.

?Souhlasím s Va?kem,? ozval se Lojza. ?Budeme volit lístky.?

?Darmo se zdr?ujeme. - K v?li takovému -!?

?Nebru?te! Bude to spravedlivé. A aby někdo ne?ekl, ?e musel napsat mé jméno ze strachu, p?jdu si sednout a? tamhle,? ?ekl Lojza a poode?el. Va?ek toho hned vyu?il:

?Kluci, budu-li v?dcem já, donesu na Ostrov kilo ?okolády,? sliboval.

?Jen si ji sněz!? vyhrkl nakva?eně Mirek. ?Takovych v?dc? by se na?lo,? dodal pohrdlivě a velkym písmem napsal jméno Lojzovo.

Kdy? byly lístky napsány, vhodili je do klobouku a Cyril ?el rozbalovat.

?Mirek,? p?e?etl první lístek.

Chlapci na sebe zmateně pohlédli.

?Va?ek!? p?e?etl druhy.

To u? bylo na ně trochu mnoho.

?Já jsem napsal Lojzu!? k?i?eli jeden p?es druhého.

?Teprve za?íná ?íst, tak co k?i?íte?? uklidňoval je Lojza. ??ti,

Cyro!? Cyril rozbalil dal?í lístek.

?Lojza!? a pak zase: ?Lojza!? A zase - Lojza a Lojza.

?A? ?ije ná? táborovy v?dce!? zavolal Mirek.

?Hurá!? vyk?ikli ostatní, a jako by se smluvili, p?isko?ili k Lojzovi, vyzvedli ho do vy?e a za ohlu?ujícího pok?iku ho nosili po pastvi?ti.

Jen Va?ek nebyl nad?en. Z?stal stát na místě s o?ima up?enyma do země a s ?elem svra?tělym.

?Tak, kluci,? za?al Lojza zjihlym hlasem, kdy? se zase octl na zemi, ?já tedy tím v?dcem budu, kdy? chcete. Ale to vám povídám: kdy? jste si mě zvolili, poslouchat musíte na slovo!?

?To ví?, ?e budeme. A kdo nebude poslouchat, tak poletí - Va?ku,? ?ekl Mirek vyhr??ně.

?Jenom abys neletěl ty,? procedil Va?ek.

?Dost! Te? máme práci, a ne hádky!? zakro?il Lojza. ?Zbyvá nám je?tě jedna d?le?itá věc. Ka?dy tábor má nějaké jméno. Také my musíme pok?tít ná? tábor na Ostrově.?

?Já bych myslil, aby se jmenoval Ko?íkovsky tábor,? pospí?il si

Jo?ka.

?Já bych to nazval Novy Ko?íkov,? vytrumfl Mirek.

?Kdy? to bude u vody, to? a? je to Vodní osada,? mínil Cyril.

?Skauti dávají ?asto svym osadám jména zví?at,? vzpomínal si Lojza.

?Víte, t?eba Bob?i, nebo Sokoli a tak.?

?Osada Lv?!? vyk?ikl Karel.

?A co byste ?ekli názvu Osada Stepních Vlk??? usmál se Fanek.

?Páni, to je krásné!? zvolal nad?eně Mirek a hned si to opakoval:

?Osada Stepních Vlk?.?

?Nechme to jméno, Lojzo!? p?imlouvali se Karel s Jo?kou.

?Dob?e, budeme hlasovat,? rozhodl v?dce. ?Kdo je pro Osadu Stepních

Vlk???

Byli pro ni v?ichni - jen Va?ek zarytě ml?el.

?Mně se to také líbí,? ?ekl Lojza. ?A co ty, Va?ku??

?To nic není,? ?ekl nevrle Va?ek. ?To já mám jiny nápad: Osada

?ernych Mustang?!?

?No, to je toho!? ohrnul rty Karel.

?A v?bec - já bych se za takovy koňsky tábor styděl!? horlil Milan.

?Jak to myslí? - koňsky?? nechápal Jo?ka.

?No, mustang, to je p?ece indiánsky k?ň,? pou?oval Milan.

?Prosím tě, nevykládej. Mustang - to je po indiánsku jako hrdina,? naparoval se Va?ek.

?Che, che - hrdina! Ale má ?ty?i nohy, mrská ocasem a ?ere oves,? smál se Karel.

Ale Va?ek se obrátil na Lojzu: ?Dej o tom hlasovat je?tě jednou!?

?Kdo je pro jméno Osada ?ernych Mustang??? zeptal se su?e Lojza.

Jediny Va?ek zvedl ruku.

?Kdo je pro název Osada Stepních Vlk??? V?echny ruce vyletěly do vy?e.

?Tak vidí?,? usmál se vítězoslavně Lojza.

?A?!? vybuchl zlostně Va?ek. ?A abyste věděli, já s vámi nep?jdu!?

?V?ak tě nikdo nevolal,? ?ekl Mirek.

?Aspoň se nebudeme hádat,? dodával Fanek.

?A u? se nes! Nebo tě vyprovodíme a? k va?emu,? vyhro?oval Karel.

?V?ak já u? jdu. A zavolám si jiné kluky a budeme také tábo?it. A budeme to mít lep?í ne? vy, proto?e kdy? budu chtít, tatínek mi koupí stan.?

?Ale na Ostrově nebudete!? ?ekl vyhr??ně Mirek.

?Nevím pro??? odsekl Va?ek.

?Pro??? Mirek p?istoupil a? k němu. ?Proto?e bychom vás i vá? koňsky tábor vhodili do Rosavy.?

?No, v?ak uvidíme! Na shledanou, Stepní Vlci!?

?Jen se nes, ty - ?erny Mustangu! A ?ehtej si cestou do kroku!?

?A tys ho, Lojzo, je?tě volil, takového!? zavy?ítal Milan.

?Já?? u?asl Lojza.

?Tak koho jsi volil??

?Mirka!?

?A kdo volil Va?ka?? zahleděl se Mirek zlobně na chlapce.

?Já ne! Já ne!? bránili se v?ichni.

Mirek znovu prohlédl v?echny lístky. Kdy? uviděl Va?k?v, p?ekvapeně zvolal:

?Volil se sám! Jeho písmo znám jak své boty!?

?Dob?e, ?e utekl. Musili bychom ho vyhodit sami!?

?Kdy vyrazíme?? otázal se Milan.

?Dnes máme ?tvrtek - dokázali bychom to do druhého pondělka??

?Jistě! V?dy? je to deset dní! A to se dá něco udělat!?

?Tak dobrá! Na druhé pondělí! Ale máme co dělat! Odpoledne p?ineste ty věci na stany, hned se dáme do ?ití.?

Tovární siréna zahu?ela.

?Je dvanáct - po?eneme,? ?ekl Lojza. ?A co tomu v?emu ?íkáte, kluci?? A Stepní Vlci, jako by byli smluveni, zavolali z plnych plic:

?A? ?ije Osada Stepních Vlk?!?

?To je ohromné, kluci! Ani jsem nemyslil, ?e toho tolik se?eneme,? zá?il odpoledne Lojza, kdy? prohlí?el hromadu snesenych věcí.

?Tak to se musíme dát do ?ití, a hned!?

Chlapci se tedy dali do práce. Nic nedbali, ?e jehla vjela ?astěji do palce ne? do plátna.

?Ale stany musejí byt nata?eny p?es nějaké h?lky. A kde vezmeme ty?e?? zeptal se Jo?ka.

?Vyp?j?íme si je od pantáty Hájka!? navrhl Milan.

?Ten by nám dal ne ty?, ale ty?í!? pousmál se Mirek.

?M??eme to zkusit,? souhlasil Lojza s Milanovym nápadem. ?Mo?ná, ?e nám je p?j?í, kdy? ho poprosíme.?

?Tak poj?me za ním!? zvolali ho?i a nedo?kavě se rozběhli proti proudu ?eky k malému d?evěnému domku.

Domek stál témě? v pravoúhlém zákrutu Rosavy. U pravého b?ehu byla ?eka v těch místech skoro pět metr? hluboká a tvo?ila tam nebezpe?né víry. P?ímo z ?eky se zvedala do vy?e pískovcová skála, s ní? byl velmi ponury a nebezpe?ny pohled do vodní hlubiny. Ko?íkov?tí pojmenovali zákrut ??ertovym koutem?, a nemuseli-li, raději tam ani ne?li.

Hned za ??ertovym koutem? byl pás krásnych rovnych polí, jim? se ?íkalo ?Niva?. Poněvad? Rosava ka?doro?ně ?Nivu? i několikrát zaplavila a nadělala tak mnoho ?kod, udělali na obou b?ezích ochranná koryta, v nich? rostlo vrbové proutí.

Měl je pronajato stary pantáta Hájek, ktery byl ko?iká?em. V ??ertově koutě? si postavil d?evěny domek. Snad se tam usadil právě proto, ?e se těm míst?m kdekdo vyhybal. Měl aspoň pokoj od lidí a hlavně od kluk?, kte?í by mu jistě pěkné vrbové proutí rozebrali.

V domku bydlil po celé léto. ?ezal vrbové pruty, zbavoval je zelené k?ry a pěkné bílé svazoval do otypek. Jeho dcera je odvá?ela na traka?i dom?, balila je a odesílala jinym ko?iká??m i továrně. ?ást proutí si schovával Hájek pro sebe. Dělával z něho v zimě ko?íky.

Kdy? k němu chlapci p?i?li, seděl na prahu domku a poku?oval z dymky.

?Ej, vy kakraholti, jaká nedobrota vás sem vede?? p?ivítal je nemilostivě.

?Jdeme vás o něco poprosit, pantáto,? za?al Lojza.

?A to se podívejme! Co byste chtěli??

?Chceme si udělat stan a pot?ebujeme k tomu několik ty?í.?

?A co to, ?e si je neu?e?ete sami? Co najednou tolik ?e?í? V?dy? vy jste se mi u? na?ezali prut?, och jé!? povzdychl si.

?Víte, my p?jdeme tábo?it jako skauti, a ti nekradou,? vysvětloval rychle Lojza. Cely se p?i tom zapálil, nebo? si také ob?as na?ezal prut? bez dovolení.

?A tos tomu dal! Trampi jsou ti největ?í zloději! Odnesli by ?lověku st?echu nad hlavou! Jako mně to provedli s těmi zemáky!? roz?ilil se pantáta.

?Co vám provedli??

?Ale! - Měl jsem na Nivě kousek ranych zemák?. Jednou za mnou p?iběhla dcera: Tatínku, trampi nám kradou zemáky! Hned jsem tam bě?el, ale u? bylo pozdě. Zemáky byly u? v kotlíku na ohni a trampi si p?i tom zpívali, jako by se nic nestalo. Ej, to jsou ptáci, synku!?

?Trampi - to je něco docela jiného ne? skauti,? vysvětloval Lojza, a pokud mu vědomosti sta?ily, sna?il se to pantátovi objasnit. Pantáta pokyvoval hlavou a nakonec ?ekl stru?ně:

?Jedna sebranka jako druhá!?

?A ty ty?e nám p?j?íte? My vám je brzy vrátíme.?

?Co mám s vámi dělat! Ale u?ezat si je musíte na druhé straně. Tam jsou silněj?í.?

?Pantáto, a mohli bychom se tam p?evézt na va?í lodi??

?A ty kakraholte! Proto jste tedy p?i?li? ?lověk podá prst - a oni ... No, vezměte si ji. Ale u? trochu dodělává. Kdo se utopí, a? mi sem víckrát nechodí!?

Chlapci u? varování nesly?eli. Rozběhli se jako o závod k lodi.

Z lo?ky, která kdysi slou?ila rybá??m, byla te? u? hotová sta?ena. Byla polátána tenkym plechem, díry v bocích byly ucpány hadry. Ale jela - a chlapci byli radostí bez sebe.

?Kluci, takovou lo? mít na Ostrově!? zatou?il Mirek.

?Nějakou si budeme muset udělat. Jak bychom tam p?evezli v?echny věci??

?A Cyril neumí plovat,? p?ipomněl Fanek.

?Nějakou lo? mít musíme,? ?ekl rozhodně Jo?ka a zahleděl se p?i tom na Lojzu.

Zatím ji? byli na druhé straně. Na?ezali ty?í a zvolna se vraceli zpátky. Ani se jim z lodi nechtělo.

?Tak u? jste si vybrali? No, pěkné, rovné,? chválil pantáta Hájek.

?Pěkně vám za ně děkujeme, pantáto. A? je nebudeme pot?ebovat, hned vám je vrátíme,? sliboval Lojza.

?Dob?e, dob?e,? pokyvoval pantáta hlavou, ale bylo vidět, ?e chlapc?m nevě?í. Měl s nimi moc ?patné zku?enosti.

?Ale pobyli jste si tam!? bě?el jim vst?íc Cyril, ktery zatím hlídal v?echny krávy. ?Nechtěl vám ty?e p?j?it??

?Trochu bru?el, ale p?j?il.?

?Sláva!? zajásal Cyril. ?Te? jenom aby byla hotova aspoň jedna plachta, a? to m??eme zkusit!?

A chlapci se dali s novou chutí do ?ití.